Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
S vaničkou se vylévá i dítě. S Františkem Janákem o tom, jak se jí ředitelská kaše
Marie Kohoutová - Fórum S - vydání 13/2008

Snad to způsobilo napětí, které doprovází každou vernisáž, kulminující úsilí studentů a pedagogů, které bychom mohli označit jako „pozitivní únava,“ nebo pohled na precizní maturitní práce studentů Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově instalované v tamním sklářském muzeu, co vlastně zapříčinilo vznik následujícího rozhovoru. S ředitelem školy ak. mal. Františkem Janákem jsme se pozdravili a já říkám: „Tak jak se ti řediteluje?“ „No, to by bylo na dlouhý povídání,“ odpověděl. Vzala jsem ho za slovo.


 

Marie Kohoutová Moderátor:
Marie Kohoutová
František Janák Host:
František Janák

Marie Kohoutová K rozhovoru jsme se naposledy sešli před dvěma lety, když jsi byl jmenován do funkce ředitele SUPŠS v Kamenickém Šenově. Viděla jsem tehdy tvé nadšení, tvůrčí sílu a vůli k této nelehké a nevděčné práci a jen jsem si říkala – to jsem zvědavá, co z toho zbude za pár let. Takže ještě jednou – jak se ti řediteluje, jaké jsou tvé šéfovské zkušenosti? – a to směrem ven, mimo školu, i dovnitř školy.
František Janák Jak se říká, a praxe to dokládá, nové koště dobře mete. Využil jsem tedy svého počátečního nadšení a „neometenosti“ k celé řadě změn v organizaci školy a ve spoustě různých maličkostí, které mě z nějakých důvodů vadily, ale které jsem neměl možnost ze své dřívější pozice nijak významně ovlivnit. Věděl jsem, že mi to počáteční nadšení nevydrží na věky, a tak jsem se ho snažil co nejvíce využít. Bavilo mě, že teď to jsem já, kdo může věci měnit k obrazu svému. Byla to někdy docela vysilující práce, ale už Karel Čapek říkal, že sebe těžší práce není nesnesitelnou dřinou, pokud to člověka baví. A baví ho to do tehdy, pokud nachází v takové práci smysl. Nebudu zakrývat, že v hoře byrokratických povinností je někdy obtížné smysl práce nacházet. Úředníci kdysi museli vše poctivě naklepat na psacím stroji přes kopíráky a pak to dát do obálky a dát to na poštu. Tak si museli do jisté míry rozmyslet, co všechno pošlou nebo nepošlou dál. E-mail dal úředníkům příležitost rozposílat snadno a rychle všechno, co jim přijde pod ruku. Drahnou část svého času tak ráno trávím vyhodnocováním došlých mailů a jejich mazáním. Úsměvné je, že se mi státní kontrola snažila nařídit povinnost všechnu došlou e–mailovou poštu evidovat! V tomto směru se asi dopouštím závažného přečinu a kdoví, kdy mi to jiná kontrola spočítá!

Cítil jsem ovšem ve svém konání silnou oporu zaměstnanců školy a učitelského sboru a to mi dovolovalo provádět některé změny vcelku snadno a rychle. Byl jsem nesmírně mile překvapený výsledky statistického šetření Mapa školy, které jsme loni ve škole provedli, protože z něho vyšlo poznání, že vedení školy má 100% podporu učitelského sboru! To mi v počátcích hodně pomohlo. Asi jednou z nejdůležitějších součástí práce vedoucího pracovníka je dokázat získat svoje podřízené na svou stranu, co nejvíce s nimi komunikovat a pokud možno co nejobjektivněji je informovat o všem dění. Pokud podřízený pracovník zná důvod, proč se dělají některá opatření, snadněji se s nimi ztotožní. Tahle část práce mě rozhodně baví. Nevedu úřední hodiny, každý pracovník školy má ke mně kdykoliv volný přístup. Nerad odkládám věci a snažím se každou věc okamžitě vyřídit. Je to sice někdy náročné, ale má to výhodu v tom, že to samé pak můžu požadovat i po ostatních. Možná právě proto mě kupodivu nikdo zbytečně neobtěžuje a nezneužívá mých otevřených dveří. Toho si na ostatních vážím. Vedoucí pracovník by měl jít ostatním příkladem, měl by dodržovat co slíbil a měl by se snažit být k ostatním spravedlivý.

Moje funkce mi mimo školu pomáhá otevírat dveře a není to nepříjemné cítit určitý respekt, který tahle pozice přináší. Zároveň však si někdy musím dávat pozor na svoje chování a na to, co říkám. Funkce ředitele školy sebou nese, málo platné, i jistou zodpovědnost při jednání na veřejnosti.
Marie Kohoutová Zdálo se mi, že se mé obavy spíš naplnily, protože na našem setkání na výstavě letošních maturit školy jsi pochmurně řekl: „Náš zápas o existenci a rozvoj školy není o kvalitě školy, není o úrovni, není o vzdělání, není o programu. Je to úplně o něčem jiném…“ O čem to tedy je?
František Janák Zrušením fungujícího Design centra dala dnešní politická garnitura jasně najevo, že se příliš nezajímala o jeho kvalitu a výsledky. Bez ohledu na protesty odborné veřejnosti a podepsané petice si politici nakonec udělali, co chtěli. Skutečné důvody likvidace DC neznám. Oficiálně uvedené důvody ukončení existence této potřebné instituce se mi zdály být více než pochybné. Jak si potom můžu dělat já, ředitel školy, která má problémy s nedostatkem žáků, iluze o tom, že jiní politici budou brát zřetel na výsledky a kvalitu vzdělávání, na historii a tradici této nejstarší instituce svého druhu na světě? Je pravda, že při přebírání funkce ředitele jsem již věděl o problému získávání dostatečného počtu uchazečů o studium. Věřil jsem ale, že kvalita této školy, kvalita vzdělání a dobrá propagační práce přinese ovoce. Kde ale nic není, ani čert nebere, jak se říká. Máme středních škol tolik, že bychom je mohli vyvážet a dětí velmi málo. Ministerstvo rezignovalo na regulační úlohu a nechalo kraje zřizovat školy, kde koho napadlo. Výsledkem je naprostá nevyváženost nabídky a poptávky po vzdělání. Téměř každé dítě, které si podá přihlášku na nějakou střední školu s maturitou, je ke studiu přijato, což postupně deklasuje význam a kvalitu maturitních vysvědčení. Doprovodným jevem tohoto stavu jsou pak prázdné „učňáky,“ omlouvám se za tento neodborný výraz, a zoufalý nedostatek řemeslníků, který se bude neustále prohlubovat. Já z tohoto stavu viním stát, který dovolil chaotické rozšiřování školní sítě, které stále pokračuje. Výsledkem je, že já musím trávit nekonečně mnoho času neustálým vymýšlením co a jak udělat, abychom zatraktivnili naši školu a vydělali nějaké finanční prostředky. Bojujeme vlastně o holou existenci školy. Uměl bych si představit lepší využití svého ředitelského času! Odpovědní pracovníci krajského úřadu prohlašují, že ideální počet žáků ve škole je minimálně 500. Jim prostě vychází ze statistik, že taková škola, nebo konglomerát škol, je nejekonomičtější. Jedná se tedy v prvé řadě o peníze. V podstatě titíž úředníci, kteří se podíleli na vzniku tohoto stavu, nám teď radí, abychom si poradili sami a očekávají, že osvícení ředitelé najdou zázračné řešení na nízkou porodnost před 15 lety. Připadá mi to nefér.
Marie Kohoutová Nechci říct, že jsi byl pesimistický, spíš mě to napadlo v kontrastu se sršícím optimismem paní ředitelky sklářské školy ve Valašském Meziříčí, kde jde, zdá se, úplně všechno.
František Janák Přeji ostatním školám vše nejlepší, ale právě založení dalších sklářských škol, které jsme z hlediska národohospodářského nepotřebovali, přispělo k současné situaci, v jaké se naše škola nachází. Neskutečně také narostla síť ostatních uměleckých škol a to z 21 na více než 64! Na naší škole v minulosti studovali žáci ze Slovenska, Moravy a z celých Čech. Já sám jsem přišel do Šenova z Vysočiny odkud nás sem jezdilo opravdu hodně. Před rokem 1989 tu stačily na celé bývalé Československo tři střední sklářské školy. Nedlouho po roce 1989 jsme jich měli najednou šest! A to za situace, kdy došlo k hlubokému útlumu porodnosti a kdy významné sklářské firmy bankrotovaly, nebo se o překot zbavovaly ruční výroby. Nesmíme přehlédnout jeden důležitý fakt a to že je opravdu důležité, kde se nějaká škola nachází. Po delimitaci středních škol na kraje si mohli lokální politici prosadit založení nové školy kdekoliv. Jistě se tak dělo hlavně tam, kde takovou školu opravdu chtěli. Určitě si jí tedy hýčkají a jistě dělají všechno proto, aby jí náležitě pomáhali. U nás v našem severočeském regionu však už tři sklářské školy existovaly. Kraj je „zdědil“ a považuje je za finanční břímě. Tím je snad optimismus, nebo skepse, dvou různých ředitelů částečně vysvětlitelná, nebo ne?
Marie Kohoutová Musím do toho vstoupit, sklářská škola ve Valašském Meziříčí, zmínila jsem jí čistě náhodou, není žádná rychlokvaška, existuje už od roku 1944 a měla ve svém kraji velké opodstatnění a ani jí se problémy spojené se sklářským průmyslem a úbytkem žáků nevyhýbaly a nevyhýbají.
František Janák Domnívám se, že žádná střední škola tam nebyla. Byla tam možná učňovská škola.
Marie Kohoutová Věci mají svůj vývoj, ale tohle rozebírat by bylo na úplně jiný rozhovor. Před dvěma lety jsi volal po větší podpoře a zajmu státu o sklářské školy. Změnila se situace v tomto ohledu k lepšímu nebo horšímu? Jaký vliv měla před rokem rozpoutaná mediální kampaň některých sklářských podnikatelů a podniků namířená proti sklářským školám? Poškodila vás nebo naopak stmelila či odstartovala proces přeměny?
František Janák Já považuji státní politiku ve školství za špatnou a nepozoruji žádné změny k lepšímu, spíše naopak. Řada opatření, která se chystají a která k nám přicházejí z EU, hrozí likvidací vysoké úrovně našeho odborného školství, která přetrvala ještě z dob první republiky. S vaničkou se vylévá i dítě. Kdo se o to trochu zajímá, tomu jistě neunikly debaty v Učitelských novinách na téma všeobecného a odborného vzdělávání. Ani odborníci se nemůžou dohodnout, kam a jak má vlastně naše školství směřovat. Cyklická výměna ministrů školství to nemůže pochopitelně vylepšit. Politika maturity pro každého mi připadá zcestná a stavím se také skepticky ke státním maturitám. Neztotožňuji se ani s představou, že státní školu lze financovat pomocí grantů. Granty ano, ale jako nadstavba a ne jako prostředek! V demokratickém státě by měla být kvalita vzdělání a výchova mladé generace na prvním místě. S tím by měly souviset dobré platy pracovníků ve školství a kvalitní a moderní vybavení škol. Místo toho se ministerstvo handrkuje s odborovými předáky o stokoruny a do naší školy a internátu zatéká a já nemám dost peněz ani na základní údržbu, natož na nákup nového a moderního vybavení. Nebýt sponzorů, byla by situace opravdu kritická. Velmi doporučuji každému, koho to zajímá, aby si přečetl zásadní článek na toto téma Velká iluze českého školství od bývalého ministra školství Petra Piťhy v učitelských novinách č. 19 2008, s kterým se naprosto ztotožňuji.

Z útoku některých podnikatelů na sklářské školství se vzpamatováváme doteď. Nás to možná postihlo nejvíce, přestože paradoxně ten útok byl přímo směřován proti jiným školám. Veřejnost je ale náchylná generalizovat a veřejné mínění je bohužel do značné míry manipulováno médii. Jsme škola nacházející se v malém městě a jsme závislí na dětech z nejbližšího okolí. Myslím, že se ještě v minulosti nestalo, aby se na naši školu nepřihlásil nikdo z vycházejících žáků devátých tříd kamenickošenovské základní školy! To je opravdu alarmující! Nemůžu než si to dát do souvislostí. Snažíme se to uvést opět ve spolupráci s ředitelkou ZŠ a představiteli města Kamenický Šenov do pořádku. Pořádáme úplně nově koncipované dny otevřených dveří s workshopy pro děti a začali jsme novým způsobem propagovat školu na zdejší ZŠ také ve spolupráci s firmou Preciosa, která od tohoto roku nabízí stipendia pro naše žáky s perspektivou zaměstnání. Boří se rychle, staví pomalu. Čeká nás běh na dlouhé trati. Musíme jen doufat, že se opět nenajde nějaký dobrák, který nám naše úsilí zmaří.
Marie Kohoutová Jak vidíš proměnu vaší školy ty sám? Usiloval jsi o určitou modifikaci a rozšíření nabídky studijních programů směrem k větší otevřenosti pro zahraniční studenty i pro veřejnost. A co mě zejména zaujalo v jedné tvé odpovědi, chtěl jsi uplatňovat dokonce zdravý rozum a omezit nesmyslnou administrativu. Co z toho se podařilo realizovat?
František Janák Jen zdravý rozum mě zachraňuje někdy od toho, abych se utopil v dnešním blázinci informací a dezinformací a pomáhá mi rychleji rozhodovat, který papír nebo nabídku můžu zahodit a který stojí za námahu si ho přečíst. Někdy je mi líto našich dětí. Musí mít z toho ze všeho v hlavách hrozný guláš. Stačí otevřít kterékoliv číslo Ateliéru, nebo jiného časopisu zabývajího se uměním. O internetu samozřejmě nemluvě. Bez jisté dávky zdravého selského rozumu a základních znalostí v oboru se v tom opravdu nedá vyznat. Všechno se smí, všechno je umění. Já jsem ještě ze staré školy a myslím si, že umění je od slova Umět. K tomu také vedeme i naše studenty. Musíme jim dát základní jistoty, vtisknout jim profesionální disciplínu, základy výtvarné abecedy, Werich tomu říkal dlaždice, po kterých se chodí, které jim pomůžou získat víru v určitou stálost hodnot ať už morálních, nebo uměleckých. Je to čím dál těžší, protože útok povrchnosti na mysl mladých lidí se neustále stupňuje. Ti otupují, leniví, ztrácí chuť se učit a namáhat se něčeho dosáhnout. Učí se svoje nedostatky omlouvat a řešit problémy chozením za školu. Pan Piťha správně ve svém článku říká, že škola bez řádu nemůže existovat. Práce se nedá lidově řečeno okecat, práce se musí udělat a to často bolí. „No pain no gain“ zní jedno pravdivé anglické přísloví.

Naše škola se chystá na změny, které přinesou nové rámcové vzdělávací programy a na ně navazující školní vzdělávací program, který musíme do dvou let zpracovat. Některé změny budou opravdu zásadní, ale omlouvám se za to, že je teď nezveřejním, protože je považuji pro naši školu za strategicky důležité v rámci boje za zachování školy. Společně s firmou Preciosa připravujeme nový, ambiciózní program vzájemné spolupráce, která by měla pozvednout význam oddělení designu světelných objektů na naší škole a přiblížit studium praxi.

Celý uplynulý školní rok byl u nás na stáži americký výtvarník Chad Holliday, který u nás v rámci Fulbrightova stipendia studoval metody naší výuky. Jeho pobyt byl pro nás velikým přínosem. Chad nám dokonce pomáhal s výukou a s dokončováním studentských prací. Podílel se také na výuce německých studentů, kteří u nás byli na výměnném pobytu. Chadova stáž nám ukázala další možnosti spolupráce s externími výtvarníky, kteří by si takto mohli část svých nákladů ve škole odpracovat. Chci takový program cizincům nabídnout. Příští rok by tu měli za podobných podmínek pobývat dva Australané. Chad právě usiluje o učitelské místo na Texaské univerzitě. Pokud uspěje, tak jsem si jist, že společně vymyslíme a připravíme program, v rámci kterého by jeho budoucí studenti pravidelně jezdili do naší školy na zkušenou.

Na podzim by u nás měla být na pracovním pobytu skupina francouzských studentů ze sklářské školy ve Vannes Le Chatel a v létě v roce 2009 pak organizujeme ve spolupráci s Pratt Fine Arts Center v Seattlu dvoutýdenní workshop pro skupinu amerických studentů. Na jaře 2009 k nám opět přijedou studenti z partnerské školy v Rheinbachu v rámci programu Leonardo. Naši přihlášku na stejný projekt česká národní agentura bohužel neschválila. 5 let již trvá výměnný program se SUPŠ v Turnově. Práce studentů obou škol, které vzešly z této spolupráce, budou od 26.6. vystavené v galerii Granát v Turnově. Započali jsme také velmi zajímavý výměnný program s Hollarovou školou v Praze. Skupina našich studentů byla týden v Praze a učila se techniku sítotisku a jejich studenti byli v naší škole minulý týden, aby se mimo jiné seznámili s technikou vitrografie. Škola také chystá, ve spolupráci se Sdružením symposia rytého skla, již pátý ročník mezinárodního symposia rytého skla, které se uskuteční v září 2008.

Tyto a podobné akce jsou pro nás a pro naše studenty velmi zajímavé a důležité a já doufám, že jich ještě přibude. Je ale chimérické předpokládat, že by mohly školu do budoucna uživit, jak si představují naši nadřízení. Nelze bohužel za stávajících podmínek předpokládat, že studenti ze zahraničí trvale zaměstnají naše učitele a vydělají škole dost peněz na provoz. Přínosem takových workshopů je v lepším případě zisk několika tisíců korun, které jsou sice vítané, ale v rámci celoročního rozpočtu naprosto zanedbatelné. Hlavní přínos je v oblasti odborné, v tom, že naši učitelé a studenti se mohou díky těmto externistům seznamovat s jinou kulturou, jinými výtvarnými pohledy a s jinými technikami a v kontaktech, které při setkáních vznikají. I nejvýznamnější soukromé školy v USA se neobejdou bez dodatečných peněz z různých fondů a nadací, přestože školné je tam na naše poměry opravdu astronomické a jeho platba zadlužuje mnohé absolventy na mnoho let produktivního života. Poplatky, které si za workshopy můžeme dovolit vybírat my, jsou proti tomu opravdu nepatrné. Zájem o studium českých externistů je v současnosti téměř nulový. Ani do budoucna nepředpokládám, že by se něco v této oblasti významně změnilo. Pořádáme sice výtvarné kurzy pro skupinu žen z Kamenického Šenova, ale poplatky, které si můžeme dovolit za tyto kurzy vybírat, jsou opravdu jen symbolické. Jakákoliv sklářská technika je poměrně nákladná záležitost a značná část peněz, které cizinci zaplatí, jde právě na jejich pokrytí. Je to v trochu jiné rovině než pořádání kurzů v práci na počítačích, kde má nějaká škola přímé výdaje jen s účty za elektřinu a s platem lektora. Takové školy určitě vydělávají víc.

Přesto si umím představit, že by naše škola mohla mít minimálně jednu třídu složenou z cizinců, která by měla speciální program a výuku v angličtině. Nevěřím ale, že by se obešla bez dotací. Sklářské obory jsou finančně velmi náročné a vyžadují opravdové odborníky na postu učitelů.
Marie Kohoutová Na výstavách nebo při jiných příležitostech, když hovoříš o škole, pokaždé zdůrazňuješ rozvoj pozitivních charakterových vlastností u studentů, které škola a její specifické zaměření přímo i nepřímo podporuje. Jakou vlastnost u tebe rozvinulo ředitelování, myslím takovou, kterou bys u sebe nehledal a která tě samotného překvapila?
František Janák Jsem emotivní člověk a mám tendenci podléhat okamžitému stavu mysli, když to mám říci kulantně. Obával jsem se tedy toho, že nebudu mít dostatek trpělivosti řešit problémy s odstupem a nadhledem. Obával jsem se také stresu a jeho působení na mé zdraví. Tahle práce mě opravdu učí a nutí držet se při zemi a nejíst kaši hned, jak se uvaří. Je to ale někdy opravdu hodně těžké. Na druhou stranu si myslím, že určitá citová angažovanost v řešení problémů a v prosazování nařízení není až tolik na závadu. Podřízení a studenti alespoň cítí, že to myslím opravdu vážně.
Marie Kohoutová Kdyby ses měl znovu rozhodnout, teď už se znalostí věci, jestli se budeš ucházet o ředitelský post, šel bys do toho znovu? Co tě posiluje ve tvé práci? Jaký smysl má toto období v tvém životě?
František Janák Odpověď zní ano a ne. Pokud bych měl nastupovat do této funkce s vědomím, že mi školu možná někdo za nějaký čas zavře, tak určitě ne! S takovou perspektivou se nedá nic dělat pořádně. Člověk musí věřit tomu, co dělá. Jinak to nemá smysl. Určitě mě nejvíc pomáhá vědomí, že za mnou stojí většina našich učitelů a zaměstnanců školy a že mi věří. Moc nás taky vždycky potěší, když vidíme, že se některým studentům něco povedlo a když nám alespoň někteří z nich na závěr studia přijdou poděkovat. S tím každý kantor vystačí na hodně dlouho. Podílet se na přeměně patnáctiletých nedochůdčat v dospělá krásná děvčata a mládence je úžasný pocit, který dává zapomenout na 4 roky strastí s jejich výchovou. Je opravdu milé vidět, jak se kantoři chlubí a těší tím, co žáci pod jejich vedením dosáhli. Letošní maturitní práce nám udělaly opravdovou radost a máme veliké štěstí, že je můžeme vystavovat v krásných prostorách místního sklářského muzea.

Já tuto funkci na sklářské škole považuji za poslání, ke kterému jsem, přes všechny možné peripetie, směřoval celý život. Přes jisté úspěchy v oblasti sklářské tvorby považuji tuto práci za vrchol své profesionální kariéry. Vše, co jsem do této doby dělal a co jsem se dosud naučil, nyní můžu plně věnovat škole a jejím žákům. V tomhle smyslu práce ředitele moje ambice zcela naplňuje. Do funkce jsem nastupoval s odhodláním, že chci být především dobrým ředitelem a všechno tomu podřizuji. Ředitelování se ještě pořád učím a neumím to dělat jen napůl. Je toho ještě hodně, co mě ve škole čeká a co bych chtěl zlepšit a změnit. Určitě bych raději učil ve škole, která by neměla problémy s rozpočtem a která by měla perfektní zázemí a modernější vybavení. Pak bych si mohl v klidu odpracovat své a věnovat ušetřenou energii své vlastní práci. Tak tomu ale není. Chtěl bych jednou, až už tuto práci dělat nebudu, mít pocit, že jsem nic nezanedbal a že jsem udělal maximum pro to, aby tato škola byla nejen tou nejstarší, ale i nejlepší na světě.
Marie Kohoutová A poslední otázka, která musí přijít - co tvá vlastní umělecká tvorba, máš na ni čas? Kdy uvidíme autorskou výstavu z tvých nových prací?
František Janák Dočasnou ztrátu možností pracovat na svých vlastních věcech neberu s lítostí. Vím, že se k tomu zase jednou vrátím. I když úplně nečinný nejsem, snad se můžu pochlubit tím, že jsem letos pro americkou sklárnu Steuben v Corningu udělal soubor návrhů, které se budou postupně realizovat ve výrobě. Design jsem vždycky dělal rád a tuhle práci pro Steuben jsem dělal opravdu s velikou chutí a potěšením.

                                  * * *



















Petra Schneiderová: Talíř 2008
maturitní práce, 2008
SUPŠS Kamenický Šenov



















Petr Korbel: Vesmírná flóra 2007
SUPŠS Kamenický Šenov













Pavla Bartáková: nápojový soubor
maturitní práce, 2008
SUPŠS Kamenický Šenov



















Lukáš Tejkl: Váza 2007
SUPŠS Kamenický Šenov
















Jan Šípek: Osvětlovadlo 2007
SUPŠS Kamenický Šenov


Chad Holliday
Tavené broušené plastiky Chada Hollidaye
Expozice soutěžních prací v hotelu Sanssouci
Studenti SUPŠS v Kamenickém Šenově se svými učiteli

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.