Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Obchod se sklem a bižuterií I. Z Čech až na konec světa

Vývoz dutého skla z české kotliny – zejména do německých zemí – lze doložit již ve druhé polovině 14. století. Poté však nastal útlum, jehož příčinou byla hospodářská krize v Evropě po morové epidemii z roku 1380, která byla ještě znásobena husitskými válkami v prvé třetině 15. století. České sklo se proto větší ve míře začalo znovu objevovat na zahraničních trzích až kolem poloviny 16. století. Bylo tehdy vyváženo do Saska, Duryňska, Rakouských zemí, Augšpurku, Norimberku či Gdaňska. Například Peter Hille z Chřibské pravidelně obchodoval s kurfiřtským dvorem v Drážďanech.


 
 

Rozhodující impulsy pro rozvoj obchodu s českým sklem byly dva - v prvé řadě poprvé utavené dokonale čiré tvrdé křišťálové duté sklo, ve druhé pak počátek pálení kompozičního skla na výrobu bižuterních kamenů a perlí v Turnově. Sklo z Janouškovy huti na Vimpersku, kterou vedl jeden z iniciátorů výroby křišťálového skla Michael Müller, bylo již na konci 17. století vyváženo buď přímo nebo prostřednictvím holandských kupců do Německa, Ruska, Itálie, Španělska a Holandska a později též do Benátek, Francie, Pruska, Saska, Švédska, Uher, Polska a Turecka. Roku 1701 dokonce jezuita P. Michal Sabela odvezl na svou misijní cestu do Jižní Ameriky tři tucty broušených a rytých pohárů z Müllerovy hutě a tři léta poté předložil holandský obchodník Jan van der Meulen správě eggenbergského panství návrh na vývoz vimperského skla do španělských kolonií ve velkém. Přesto žádná obchodní organizace v pravém slova smyslu v jižních Čechách nikdy nevznikla.

Za zakladatele vekoobchodu s českým sklem je tak považován až polevský Johann Kaspar Kittel, který již na sklonku 17. století prodával s velkým úspěchem sklo v Dolním Sasku, Dánsku a Holandsku. Do obchodu se brzy zapojil jeho zeť Christian Franz Rautenstrauch, jenž se sklem úspěšně cestoval do Ruska a poté i Španělska. V menším objemu se sklem na konci 17. století obchodoval i Georg Franz Kreybich z Kamenického Šenova, který mezi lety 1685–1721 podnikl na třicet obchodních cest po Evropě od Itálie po Švédsko a od Anglie po Rusko a Turecko. Do dnešních časů se zachoval jeho pozoruhodný deník, jehož podstatná část vyšla i v českém překladu. Nelze přitom opomenout, že na Českolipsku existovala i tradice tzv. trakařových společenstev, kdy se spojilo několik drobných podnikatelů, kteří naložili své zboží na trakaře a vyrazili do světa. Začínal tak nejeden z vážených a vlivných společníků obchodních kompanií.

V první polovině 18. století byly nejvýznamnějšími zahraničními trhy pro české obchodníky včetně sklářských podnikatelů veletrhy v Lipsku, Naumburgu, Frankfurtu nad Mohanem a výroční trhy v Linci a Norimberku. Doslova zlatým dolem pak byl vývoz skla do zemí Nového světa – Jižní a Střední Ameriky, který zajišťovaly španělské faktorie zejména novoborských obchodních kompanií. Tehdy se tam za sklo dokonce platilo stříbrem. Není proto divu, že netrvalo dlouho, a v jihoamerické Limě se začalo – za účasti českých sklářů – tavit sklo v huti podnikavého řádu Jezuitů.

O významu českého sklářského obchodu svědčí i jeho domácí ochrana před zahraniční konkurencí. Celní patent císaře Leopolda II. pro Čechy z roku 1737 sice ještě nezakazoval dovoz žádného zboží do monarchie, avšak při vývozu již vedle vlněného a plátěného zboží, železné rudy a piva zvýhodňoval i skleněné výrobky. Objem vývozu tohoto sortimentu patřil v rámci Čech mezi největší, když dlouhodobě významnější byl pouze obchod s textilními výrobky (zejména plátnem). Zatímco skla se v letech 1752, 1768 a 1771 vyvezlo za cca 250–350 tisíc zlatých, skleněného zboží (zejména bižuterních kamenů) v letech 1768 a 1771 za cca 30 tisíc zlatých. Jen pro srovnání – celkový vývoz z Čech do zahraničí v tomto období dosahoval 4–5 miliónů zlatých.

Ve druhé polovině 18. století již měl export skla pevnou formu: obchodníci si nechali ve sklárnách a rafineriích zhotovovat sklo podle vkusu zákazníků, jimž své zboží dodávali; někteří z nich se též přímo podíleli na výrobě. Neomezovali se však pouze na obchod s českým sklem, ale nabízeli i sklo německé, anglické, francouzské nebo holandské. Vedle dutého skla obchodovali též s lustrovými ověsky, lustry, zrcadly, bižuterií a dalším zbožím (např. porcelánem, keramikou, kramářským zbožím). Vedle přímého prodeje se stále praktikovala i výměna zboží. Do Čech se tak dovážel tabák, káva, datle, jižní ovoce, kožešiny nebo plátno. Majetek největších firem přitom dosahoval řádově statisíců zlatých, za což tehdy bylo možné pořídit malé panství.

Centrem obchodu se stalo město Nový Bor (dříve Haida), kde sídlily vlivné exportní kompanie – společnosti, které sdružovaly několik obchodníků se sklem –, jež provozovaly prodejní pobočky zejména ve Španělsku, Portugalsku, Rusku, hanzovních městech, Holandsku, Francii, Itálii či Turecku. Nejvýznamnější byl stále španělský obchod, o čemž svědčí i snaha vídeňských úředníků z roku 1771 o koncentraci sklářského obchodu s Pyrenejským poloostrovem do středomořského přístavu Terst přináležejícího k císařství. Vývozci, využívající tradičně služeb hamburských rejdařů, však byli proti. Argumentovali mimo jiné tím – jak se praví v anketě uspořádané k návrhu –, že „obchod není nic jiného než tok vody, který svůj směr bere tam, kde má vedení svůj přirozený běh.“

Pozice českého skla a bižuterie na zahraničích trzích se prudce zhoršila v závěru 18. století. Celý tento „věk rozumu“ byl sice protkán válečnými událostmi, které měnily hranice států – vzpomeňme jen války rakouské císařovny Marie Terezie s pruským králem Friedrichem II. – avšak žádná z nich nedopadla na Evropu tak drtivou silou jako ta, na jímž počátku byla v roce 1789 francouzská revoluce. Války s republikou a později císařem Napoleonem I. bezmála dvě desítky let měnily podobu starého kontinentu. Jak tyto politické události, tak konkurence novinkového anglického olovnatého skla, obecná změna vkusu zákazníků a smrtelná epidemie žluté zimnice, která vypukla ve Španělsku v roce 1800, která zdecimovala tamní faktorie českých obchodních kompanií, způsobily pád mnoha výrobních a vývozních firem.













Přístav Terst u Jaderského moře. Tisk z počátku 19. století
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
.











Povozník. Reklama z počátku 19. století (detail)
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou



















Dóza na cukroví z mléčného skla malovaného pestrými smalty
reprodukce ze vzorníku sklárny hraběte Harracha v Novém Světě, 1784–1788

Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou




















Lodička na cukroví z broušeného křišťálového skla zdobená zlatem
reprodukce ze vzorníku sklárny hraběte Harracha v Novém Světě, 1784–1788

Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou




















Flakóny z broušeného křišťálového skla zdobené zlatem
reprodukce ze vzorníku sklárny hraběte Harracha v Novém Světě, 1784–1788
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.