Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Brány do ráje skleněné bižuterie. O počátcích výroby skleněné bižuterie v kraji kolem Jizery

V průběhu 18. století prošla sklářská výroba v Jizerských horách výraznou proměnou, když sem z Turnova pronikla nejdříve znalost umění broušení bižuterních kamenů – skleněných imitací drahokamů a polodrahokamů z vysoce olovnatého kompozičního skla – a později i samotné pálení kompozice.


 
 

Výroba kompozice a její opracovávání po způsobu broušení drahých kamenů v Turnově, tradičním místě zušlechťování polodrahokamů, zdomácnělo nejpozději v první čtvrtině 18. století. Někdy je počátek pálení kompozice spojován s bratry Fischery, kteří zde poprvé sklo tohoto typu údajně utavili roce 1711, brzy poté, co se vrátili z výzvědné cesty do italských Benátek. Je však s podivem, že když čtyři roky nato bylo v Turnově ustaveno společenstvo brusičů pravých i bižuterních kamenů, sdružovalo již 110 lidí (z toho 70 mistrů), což poukazuje spíše na delší výrobní tradici.

Z bižuterních kamenů se zpočátku zhotovovaly pouze imitace krále mezi drahokamy diamantu, ale turnovští dokázali utavit "české brilianty" v barvách, které již Italové neuměli. Zejména však kolem roku 1750, kdy – teď již prokazatelně – Václav Fischer značně zjednodušil celý výrobní proces tím, že začal polotvary bižuterních kamenů z kompozičního skla vytaženého do tyče lisovat pomocí kleští s formičkami. Výsledný tvar se tak již nemusel tvarovat z kousku skloviny, ale stačilo jej pouze dobrousit. 

O turnovské bižuterní kameny byl v polovině 18. století takový zájem, že zde hodlal pražský obchodník Modestin roku 1758 dokonce postavit továrnu na jejich broušení. Prosperita však netrvala dlouho. Nepochybně na tom nesla velký díl viny i dlouhá Sedmiletá válka. V šedesátých letech 18. století se navíc začalo kompoziční sklo tavit v Hodkovicích nad Mohelkou. Za iniciátora této výroby v místě je tradičně označován Josef Blaschka. Snad i proto v roce 1774 státní ministr hrabě Zinsendorf zaznamenal nezvratné známky úpadku turnovského obchodu. Výrobou a broušením bižuterních kamenů se tehdy ve městě živilo 110 mistrů. Polodrahokamy brousili jen 3. Brzy však opět nastal opravdový hlad po bižuterních kamenech, když rozvoji výroby a obchodu prospělo zrušení celních hranic mezi alpskými zeměmi a českým královstvím v roce 1775, značné omezení cel a mýt (1779) a konečně i toleranční patent a zrušení nevolnictví z roku 1781. Přesto se zdá být údaj Georga Wandera von Grünwald z roku 1786, který v Turnově napočítal 443 (!) mistrů, značně nadsazený, neboť ve třetí čtvrtině 18. století již turnovští obchodníci raději zadávali broušení kamenů na Jablonecko, kde již brusiči využívali k pohonu brusů vodní sílu dravých horských říček a vyráběli tudíž rychleji a levněji.

Znalost opracovávání kompozičního skla se do Jizerských hor dostala brzy poté, co zdomácněla v Turnově. Jednou z chudých vesniček, kde se „české brilianty“ záhy brousily, byly VRKOSLAVICE NAD NISOU, dnes městská část Jablonce nad Nisou. V polovině 18. století byla tato osada nejvýznamnějším centrem broušení bižuterních kamenů v Jizerských horách. Nejpozději v roce 1751 zde dokonce vzniklo společenstvo brusičů skleněných kamenů, jehož iniciátorem byl zámožný rodák, brusič a obchodník Wenzel Hübner. Je však možné, že zde obdobný cech působil již od roku 1737. Hübner zdědil řemeslo po svém otci, místním brusiči skleněných kamenů a brýlových skel. Již ve třicátých letech 18. století zaměstnával zušlechťováním bižuterních kamenů kolem třiceti dělníků, vlastnil pět domů, a směle se tak mohl počítat mezi největší podnikatele v kraji. Skleněné polotovary s největší pravděpodobností nakupoval v Turnově – sám kompoziční huť neprovozoval – a vybroušené je potom prodával. Mezi jeho největší zákazníky patřili pražští a vídeňští zlatníci či stříbrníci. Když uprostřed léta roku 1780 zemřel, starost o firmu přešla na jeho syna Antona Hübnera, jenž si však příliš úspěšně nevedl. V té době již Vrkoslavice své výsadní postavení ztratily, když se novými centry broušení bižuterních kamenů staly RÁDLO a RYCHNOV U JABLONCE NAD NISOU. Již v roce 1776 se zde činilo na dvě stě brusičů. Velkou roli sehrála zejména lepší dopravní dostupnost těchto míst.

 Zatímco broušení bižuterních kamenů je tedy v Jizerských horách doloženo již v první třetině 18. století, kompoziční sklo se zde začalo tavit později. Významnou roli zde sehrál zcestovalý obchodník Bernard Unger, jenž pobýval v Benátkách a Anglii. V roce 1785 vystavěl kompoziční palírnu v JABLONCI NAD NISOU, která velmi dobře prosperovala – pracovalo v ní osm sklářů s deseti přidavači. O dva roky později pak zřídil druhou huť v POTOČNÉ na Semilském panství. Původně chtěl Unger rozšířit své jablonecké podnikání, ale pro nepřízeň krajských úředníků, kterým vadilo, že nebyl vyučeným sklářem (přestože jeho zkušenosti z Benátek a praktická dovednost byly všeobecně známé), ji musel založit jinde. Aby bylo učiněno zadost formalitám, které byly úřednickou úlitbou znepokojené turnovské konkurenci, pověřil Bernard Unger vedením hutě v Potočné svého bratra Antona, který vyučeným sklářem byl. Ungerovi, kterému se připisuje vynález výroby trojhranných tyčí a tyčinek i znalost zhotovování sekaných perliček, se dařilo a kompoziční huť v Potočné dávala v letech 1790-1805 práci pěti až šesti sklářům.

V hlavního dodavatele bižuterních polotovarů – zejména tyčového skla – pro jizerskohorské výrobce a obchodníky se v posledním dvacetiletí 18. století vypracovaly – společně s Ungerovými podniky – riedelovské sklárny na NOVÉ LOUCE a KRISTIÁNOVĚ. Zatímco z  novolucké hutě odebírali první zákazníci skleněné tyče v průběhu roku 1792, na Kristiánově se již v roce 1781 zhotovovaly rubínové perle, o rok později je v účtech zaznamenána „modrá trubice“ a tyčinky z barevného skla pak k roku 1793. Tehdy se zde v malém množství sekaly i perličky.



















Wenzel Hübner (1702 – 1780)
Vrkoslavický brusič a obchodník s bižuterními kameny
Jablonecko. Dobový portrét
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou



















Zásadský rychtář Jan Šourek (1693-1779),

hostinský a obchodník se sklem a bižuterií
Olej na plátně. Novodobá kopie obrazu z třetí čtvrtiny 18. století
Sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.