Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
„Vždycky jsem chtěla něco vymyslet.“ Se Zdeňkou Laštovičkovou o krásných kamenech

Tento rozhovor vznikl při přípravě bilanční výstavy akad. soch. Zdeňky Laštovičkové, která byla v Galerii Belveder jabloneckého Muzea skla a bižuterie zahájena 14. července a potrvá do 18. září tohoto roku. Výstava dostala název "Sklo - Podoby - Šperk - Kámen". Rozhovor, pořízený při výběru exponátů pro konečnou instalaci, se měl původně týkat výhradně příběhů, které mají přímou vazbu k autorčiným šperkům a bižuterním návrhům. Ale dialog má tu úžasnou vlastnost, že (pokud oba aktéři chtějí) nezná žádné osnovy a hranice. A snad proto, že po depozitáři voněl Jizerou horký bylinkový čaj, bylo nakonec více otázek i odpovědí.


 

Petr Nový Moderátor:
Petr Nový
Zdeňka Laštovičková Host:
Zdeňka Laštovičková

Petr Nový Výstavu svých prací v Galerii Belveder jste uspořádala chronologicky. Mělo to vedle přehlednosti i jiný důvod?
Zdeňka Laštovičková Určitě. I z názvu výstavy mi vyšlo, že to není jedna záležitost, kterou se zabývám, ale že to je věcí více. Že jsem vyšla z nějaké školy, setkala se s určitým materiálem a tyto vztahy jsem nezapomněla. Pak jsem se samozřejmě dostala někam dál, ke šperku, - i když sklo jsem v něm často preferovala. Kdybych měla sama sebe charakterizovat, chtěla jsem vždy něco vymyslet. A to jak ve výrobních postupech: použít kámen jinak než se běžně dělá, netradičně poskládat korálky, zatavit „něco“ do skla, zformovat ho – vždy jsem hledala něco nového. To je asi základ výtvarnické práce, přirozená touha něco hledat.
Petr Nový Četl jsem definici současného šperku, podle které se mimo jiné vyznačuje tím, že rezignuje na funkčnost. Vaše věci jsou přitom půvabné a originální, ale stále ještě funkční. Je to náturou, vzděláním… ?
Zdeňka Laštovičková Ano, jsou všechny funkční. V tomto směru možná jsem trošku konzervativní, protože pořád cítím vztah mezi šperkem a lidskou figurou. I když šperk může být třeba velký, nebo z materiálu, který je hodně netradiční a běžně by ho na sebe nedal. Stejně zde hraje svou roli člověk, který by jej měl nosit. I z historického hlediska šperk vznikl jako ozdoba nebo jako něco, co má člověk u sebe, amulet, který mu dává pocit moci nebo bezpečí. Když pak vytvoříte něco dál, může to žít samo o sobě, být již volnou prací. Ale to moc nedělám, já se nejčastěji inspiruji něčím skutečným. Možná je to dáno i tím, že jsem hodně dlouho vyučovala a mít před sebou čistý papír s volným zadáním je i pro studenty to nejtěžší. A také se v mých věcech přirozeně projevuje ženskost - zdobnost. Nakonec podoby mých prací dostanou v podstatě jednoduchou formu, jsou snad až strohé, a to je asi i ve mně, v mé vlastní osobě.
Petr Nový Je tedy pro vás důležitý nejen pohled ze strany diváka, ale i ze strany nositele.
Zdeňka Laštovičková To ano, protože mě zajímají spíše nezvyklosti v užití materiálů, nežli v užití „forem“.
Petr Nový Vaše autorské práce se dají rozdělit na dvě skupiny – na šperky s užitím polodrahokamů a ateliérová bižuterie. Vznikla tato „dvojcestnost" již na studiích nebo až později?
Zdeňka Laštovičková Když se vrátím k prvotním autorským věcem, které vznikaly těsně po škole, je tam již zastoupeno obojí. Když výtvarník začíná, často nemá na drahé materiály a proto vymýšlí jiné postupy. V mém případě to byly jednoduché brože s barevnými pryskyřicemi, tvarované trubičky z technického skla, vysypané drtěmi, pilinami apod. Na druhé straně to byla jednoduchá, nositelná podoba šperku pro prodej, která není na výstavě zastoupena. Vycházela jsem z dostupných materiálů zdejších lokalit polodrahokamů - olivínů, jaspisů, karneolů.
Petr Nový Vím, že máte dva oblíbené polodrahokamy. Které to jsou a proč?
Zdeňka Laštovičková Co mě celý život provokuje, to jsou vltavíny. Jsou ojedinělým českým kamenem. Líbí se mi a ráda s nimi pracuji. Je mi proto strašně líto těch krásných vltavínů, které se prodávají turistům kolem Českého Krumlova. Krásné kameny, ale nedůstojně zpracované v té nejlevnější podobě. Často se k vltavínům vracím a snažím se zpracovat je tak, aby vynikl především vltavín, aby šperk byl podřízen kamenu, ten aby co nejlépe vyzněl. Měla jsem možnost si vybírat takové kameny, které mě oslovily a dopředu jsem už věděla, jak je zpracuji. Moc šperků s vltavíny mi nezůstalo, protože patří mezi mé nejnákladnější věci, tak si zákazníky vždycky brzo našly. Tím druhým kamenem jsou granáty, což je dáno i turnovskými sympozii, kterých jsem se účastnila. I tady jsem si hledala svou cestu, zkusila jsem granáty zatavit do skla, vznikly tak kombinace s kameny uvnitř, které se ve skle rozzáří. Z roku 2000 pak pochází náramky s granáty zatavenými v tenké vrstvě skla nebo kovu.
Petr Nový To jsou zajímavé nápady, které by mohly najít uplatnění i v malých sériích módního šperku. Nebo už dokonce našly?
Zdeňka Laštovičková Ano, našly, ale … Víte, já nejsem ten důsledný typ, který by si nechával postupy patentovat, ošetřovat si nápady. Pro mě je to tvorba a ne kšeft, nemyslím tak dopředu. Ale škodím si tím, protože jsem vymyslela jiné užití nezpracovatelné granátové suroviny pro broušení. Zhotovila jsem několik vzorků, které se pak nerealizovaly. Ale nový postup byl na světě a nyní se užívá.
Petr Nový O polodrahokamech jsme již mluvili. Jaký je váš vztah ke sklu?
Zdeňka Laštovičková Také ve skleněném šperku jsem hledala něco, co by mě jako výtvarníka charakterizovalo. A také protože jsem učila v oddělení bižuterie na železnobrodské škole. Zde kdysi vznikla tavenice, což mě samozřejmě zasáhlo; profesora Libenského jsem znala už jako student. Tavenice je pro šperk možností, i když je hmotná, a její nejtypičtější vlastnosti jako průsvit se dají využít jen u monumentálních děl. Ale přesto jsem to zkusila a naučila to Markétu Šílenou, která se tomu poté také věnovala. Já jsem však na rozdíl od ní chtěla více tvarovat sklo k tělu a došla jsem tak k lehanému sklu do formy, přebrušovanému, v kombinaci s kovem jako doplňkem a mechanikou. Je to stejně jako v případě kamenů, šperk dělaný pro konkrétní tvar a jde v něm o podtržení tvaru skla.
Petr Nový Spolupracujete i s módními návrháři. To je v podstatě také dané téma, jako tvar kamene nebo skla. Jak probíhá spolupráce mezi dvěma individualitami typy výtvarník – návrhář?
Zdeňka Laštovičková Musíte se domluvit. Někdy je daný jen materiál, někdy má návrhář přesnou představu o doplňku, jindy to nechá celé na vás, je to různé. Samozřejmě, že si módní návrháři hlídají, aby šperk byl vždy doplněk, aby nezastiňoval jejich návrhářskou práci. Dá se to ale dělat i obráceně, když návrháře zaujme nějaká hotová věc. Spolupracovala jsem s několika výtvarnicemi, například Liběnou Rochovou, paní Fejkovou - vznikly i celé kolekce, a je to příjemné zpestření. Není zde takový důraz na užití, ale trochu „na oko“, aby to zapůsobilo a na molu bylo vidět.
Petr Nový A jaké jsou vaše zkušenosti s navrhováním bižuterie pro Jablonex? Jak se cítí výtvarník, když je jeho rozlet omezen „trhem“?
Zdeňka Laštovičková Nikdy mi nevadilo mít téma, podřídit se něčemu. Ale snažím se udělat to po svém, současným způsobem, aby to nebylo třeba jen prázdné retro, a to i v bižuterii, kde je zadání vždy dané módními trendy. Podle toho jaká je předpokládaná barevnost, materiály a témata pro sezónu se vytváří bižuterní kolekce, a to vždy s relativně velkým předstihem. Jde prostě o to „trefit“ módní vlnu, odhadnout módní trendy. My jsme měli za cíl vytvářet pro Jablonex „značkovou“ bižuterii, začalo to nést ovoce a je škoda, že to v současné době už není tak aktuální.
 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.