Ohlédnutí za Mezinárodním hrnkovým sympóziem 2001  
 
Rytíři skleněného království-huťmistrovské rody Jizerských hor a Krkonoš v 16.-18. století-WANDEROVÉ

O Wanderech (též verze Wandner, Wanndnner, Wanderer či Wandr) toho není známo mnoho. Dle tradice předkové rodu pocházeli ze Švédska. Půvabnější je však legenda zaznamenaná turnovským rodákem Josefem Leopoldem Wanderem von Grünwald. Podle ní byly pravlastí rodu Flandry, odkud do Čech přišli tři bratři, Wilhelm, Ambros a Georg van der Husové. Ti měli za vlády českého krále Vladislava II. Jagellonského založit sklárnu v Syřišťově (později Labau, dnes Huť) na semilském panství. Byli však katolického vyznání a tak odstranili ze svého příjmení ono "hus" - zůstalo jen "van der", Wander. Tolik pověsti.


 
 

Prvním doloženým příslušníkem rodu je Peter Wander, huťmistr z Grottendorfu u Annabergu na saské straně Krušných hor. Víme o něm však jen to, že v roce 1529 převzal sklárnu po smrti svého otce, jenž huť založil. Po Peterových potomcích se slehla zem. Pro nás je mnohem zajímavější Ambros Wander (narozen kolem roku 1500), snad bratr Petera, taktéž huťmistr v Grottendorfu, jenž je pokládán za přímého předka mšenských a syřišťovských příslušníků rodu.

Sklárnu ve Mšeně (dnes městská část Jablonce nad Nisou) podle schürerovské kroniky zřídil na vartemberském panství Franz Kunze v roce 1548. Již zmiňovaný Josef Leopold Wander však přičítá spoluúčast na založení sklárny i svým předkům (prý ji měl financovat huťmistr Ambros). Buď jak buď, teprve v roce 1568 je ve Mšeně zmiňován první Wander - Georg, snad syn grottendorfského huťmistra Ambrose.

Georg Wander po sobě zanechal dva syny. Starší Elias převzal sklárnu po otci a zemřel již před rokem 1608. Jeho jméno nalezneme na zvonu pro jablonecký protestantský kostel z roku 1590, jenž je dnes, stejně tak jako huťmistrův portrét, součástí sbírek jabloneckého Muzea skla a bižuterie. Stejnojmenný Eliasův potomek, malíř skla, odešel ze Mšena v roce 1611 do Bischofsgrünnu ve Frankách, kde se věnoval svému řemeslu. Druhý Georgův syn, taktéž Georg, malíř skla, je v letech 1633 a 1635 zmiňován jako statkář ve Mšeně. Tento statek jeho potomci v roce 1661 prodali.

Prostřednictvím císařského rady Christopha Birkammera von Birkenau obdrželi bratři Elias a Georg spolu se svými bratranci od císaře Rudolfa II. dne 12. října 1599 erbovní list. Opravňoval je k užívání erbu, jenž zobrazoval dva bílé králíky s černými skvrnami v modrém poli, a přízviska "ausserem Grünennwald".

Z Grottendorfu přišli Wanderové i do Bedřichova. Peter Wander, syn Ambrose, bratrance mšenských huťmistrů, požádal v roce 1598 majitele libereckého panství Melchiora z Redernu o povolení stavby huti. Když Redern o tři léta později zemřel, Peter sklárnu koupil. V roce 1618 ji prodal a přestěhoval se do Mšena.

Velkou obchodní příležitostí po bedřichovského huťmistra byla renesanční přestavba liberecké radnice v letech 1599 - 1604. Beze zbytku ji využil. Jen v roce 1601 Wander libereckým radním poslal dvě truhly skleněných terčů a šest tabulí s malovaným znakem. Na stavbu dodával i syřišťovský huťmistr Kaspar Schürer von Waldheim. V jabloneckém Muzeu skla a bižuterie je uložena svatební číše hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika a Voršily Žofie z Oprštorfu. Jako svatební dar si ji v Bedřichově roku 1612 objednala Kateřina z Redernu.

Wanderovská tradice praví, že již kolem roku 1520 založili příslušníci tohoto rodu huť v Syřišťově (dnes Huť) a odtud se prý vydal Georg Wander, syn grottendorfského huťmistra Ambrose, do Mšena. Pravděpodobně však tuto sklárnu vystavěl na maloskalském panství teprve Hans Schürer v roce 1558. První Wander, Elias, je mezi hutním personálem zmiňován až sto let poté.

Jeho syn, Georg Wander (1636 - 1718), se oženil s dcerou tehdejšího nájemce huti Kaspara Horna. Ve vedení sklárny byl velmi úspěšný, vyráběl kvalitní sklo a dokázal je výhodně prodat. Jeho podnikatelské úsilí bylo završeno dne 22. listopadu 1676, kdy prostřednictvím známého genealoga Tomáše Pešiny z Čechorodu získal od císaře Leopolda I. šlechtický titul - od tohoto dne se psal "von Grünwaldt". Zdůrazňoval tak svou příslušnost ke svým předkům, mšenským erbovníkům. Zveleboval i Syřišťov a jeho okolí. Dřevěná kaplička sv. Vojtěcha, jíž nechal vystavět v roce 1697, se však nezachovala.

Jeho syn Georg Franz (1681-1749), manžel Judity Schürerové von Waldheim, prodal zadluženou sklárnu v roce 1717 majitelce panství hraběnce Polyxeně Elisabeth Desfoursové, se níž měl rozepře kvůli právu těžby dřeva již jeho otec. Za utržené peníze si zakoupil dům v Turnově a zřídil v něm šenk. Syn Albert Wilhelm Ferdinand (1722-1780), obchodník drahými kameny v Turnově, se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde působil jako úředník krajské zprávy. Jeho synem byl nám již známý Johann Leopold (1759-1822), rada jeho C. K. Veličenstva a od roku 1818 "Ritter von Grünwald".

Ani potomci Johanna Leopolda se ve světě neztratili. Synové Josef (1786-1841) a Franz (zemřel před rokem 1850) zůstali věrni státní službě: první byl registračním ředitelem ve Vídni a druhý dokonce C.K. guberniálním radou v Terstu. Třetí syn Johanna Leopolda Leopold (1791-1845), lékař, přednášel na pražské univerzitě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Portrét Eliase Wandera von Grünwald
olejomalba na dřevě, před 1608
na poháru v pravém dolním rohu obrazu je vyobrazen přiznaný erb

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

detail erbu
z portrétu Eliase Wandera von Grünwald

 

 
   

Copyright © 2001-2003 Polyconsult, s.r.o., Všechna práva vyhrazena.